MÍSTO K ZÁKAZNÍKŮM DO FRONTY NA ÚŘAD

•    Na všechno potřebuji průkaz. Profesní, vazačský, svářecí, na pájení plastů a podobně. Když to shrnu, několik týdnů v roce kvůli tomu obíhám úřady a sháním razítka. Přitom všichni vědí, že v oboru pracuje spousta cizinců, kteří nic z toho nemají. A živnostenský list? Ten už vůbec. A proti tomu stát dělá jen velmi málo. Prakticky nic.

•    Dostat za práci zaplaceno, by mělo být normální. V naší zemi tomu je mnohdy spíše naopak. Nahrává tomu i to, že zákon nám nedává žádné rozumné možnosti, jak dostat své peníze. A kdybych si chtěl vzít zpět alespoň materiál, za který jsem zaplatil a odvedl z něj daň, jsem já ten špatný. 

•    Když dnes chcete něco postavit či opravit, musíte počítat s neskutečným papírováním. Tady je míra byrokracie prakticky bezbřehá. Všechno je regulováno, na vše je potřeba lejstro a razítko. A k čemu to vede? Investoři hledají cesty, jak si udržet úředníky co nejdál od stavby. Snaha něco regulovat tak vyznívá naprázdno.

Milan Hönig, původním povoláním instalatér, založil v roce 1997 firmu, která se věnuje stavební činnosti