Zrušení karenční doby. To je jedno z hlavních témat na politické scéně posledních dnů. Socialisté a komunisté plamenně hřímají, že tento nástroj nepatří do 21. století. Jan Hamáček dokonce tvrdí, že kdo to myslí se zvyšováním blahobytu občanů vážně, musí být pro její zrušení. Samozřejmě, jde o čirý populismus a hon na voliče – ovšem v současné situaci, kde se jedná o podpoře kabinetu v demisi, to zřejmě padne na úrodnou půdu.
Karenční dobu, tedy první tři dny nemoci, v nichž zaměstnanci nedostávají náhradu mzdy, zavedla vláda Mirka Topolánka. A čísly lze doložit, že to byl krok správným směrem. Česká populace jako mávnutím kouzelného proutku ozdravěla – dvoudenních nevolností a tlaků v krajině břišní ubylo. A aby bylo jasno, pro stát, potažmo daňové poplatníky, to představuje úsporu v řádu desítek, možná stovek milionů. Pro představu, například v roce 2017 vyšly nemocenské státní pokladnu na více než 18 miliard korun.
Rozhodně nechceme tvrdit, že krátkodobé nemoci jsou doménou simulantů. A jsme si vědomi, že pro řadu lidí a rodin může být třídenní výpadek příjmu velmi nepříjemný. Nicméně karenční doba svůj efekt má. Navíc velké množství firem dnes nabízí benefit v podobě sick day – tedy zdravotní volno v běžném rozsahu tří až pěti dnů, což na překonání většiny náhlých potíží stačí.
Jak již bylo řečeno, dnešnímu stavu, kdy první tři dny nemoci nedostane zaměstnanec nic, od 4. do 14. dne mu nemocenskou proplácí zaměstnavatel a od 15. dne stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení, zvoní hrana. A my bychom proto v této souvislosti rádi zmínili ještě jednu věc, na kterou dlouhodobě upozorňujeme. Je v pořádku, že tak dlouhou dobu platí nemocenskou firmy? Podle nás tak docela ne. Je logické, že platit má ten, kdo inkasuje. A to je v tomto případě stát. Ani na tuto debatu by se nemělo v kontextu připravovaných změn zapomínat…
