Tak to je opravdu už výsměch zdravému rozumu. Nejvyšší správní soud vydal na konci listopadu rozhodnutí, kterým přiznal odkladný účinek kasační stížnosti, kterou podali ekologičtí aktivisté proti výstavbě zlínské dálnice D45. Tím dosáhli toho, že jakákoliv stavební příprava této strategické dopravní tepny, která má v rámci evropského koridoru propojit Českou republiku a Slovensko, musí opět zůstat u ledu. A to až do chvíle, než další soudci rozhodnou o tom, jestli brněnský krajský soud postupoval správně, když zamítl odvolání aktivistů proti rozhodnutí krajského úřadu. Ten velmi správně rozhodl o tom, že lidé konečně musí dostat přednost před křečkem, pro kterého nová dálnice nebude představovat žádné fatální ohrožení.
Opravdu nechápu, jak je možné, že jsme se dostali do takové fáze, kdy jednotlivci, maskovaní za ekologické spolky, dokáží takto ohýbat české zákony a nacházet mezi soudci tak hlasité zastánce. Společně se tím dopouští totálního rozkladu toho, co je možné považovat za správné, spravedlivé a odrážející alespoň poslední zbytky zdravého selského rozumu. Vždyť už můj děda mne učil, že na křečka patří motyka a jako mladému ogarovi mi dával odměnu za každého, které jsem dostal z pole.
Ale tím neříkám, že se máme všichni vmžiku vykašlat na ochranu životního prostředí. Říkám, že tato ochrana a její soudní a obstrukční vymáhání se doslova vymklo kontrole a postavilo proti všem, kteří chtějí žít spokojené životy, a ne čekat na další pukliny v domech u přetížených okresních cest.
A mimochodem, za povšimnutí stojí určitě také argumenty, které vepsal soudce Mgr. David Hipšr do usnesení Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku. Soud totiž jasně konstatoval, že újma, která hrozí stěžovateli, má významně větší intenzitu, než újma, která hrozí stavebníkovi. Jinými slovy tak řekl, že hrstce ekologických aktivistů hrozí větší újma než Ředitelství silnic a dálnic, které již deset let čelí soudním obstrukcím a nemůže pořádně zahájit stavbu dálnice, která byla již x-krát schválena a povolena. Zdá se to opravdu jen mně, že spravedlnost je v tomto případu nejen slepá, ale úplně blbá?
Co pomůže? Jedině urychlená změna legislativy, a také tolik potřebný návrat zdravého rozumu mezi soudce. Je třeba, aby soudy rozhodovaly nikoliv vystrašeným způsobem a pouze s vědomím „zásady preventivní opatrnosti“, ale konečně zodpovědně a odvážně.
Ivo Valenta,
senátor za Stranu soukromníků České republiky
